Pohoř

Vrchol Pohoř je součástí Zašovské pahorkatiny, která se nachází v západní části Rožnovské brázdy. Tato bradlová struktura leží severovýchodně od obce Zašová a její západní hřeben tvoří klín v severním okraji obce. Na východě hraničí s katastrem obce Zubří. Nejvyšší bod Pohoře dosahuje nadmořské výšky 454,6 m a nachází se zde pověstmi opředený Čertův kámen. Severní svah hřebene je mírnější, zatímco jižní je strmější. K hlavnímu masivu kopce se připojují dva menší hřebínky, na nichž se vyskytují příležitostné vrcholové skalní výchozy, typické pro bradlovou strukturu flyšového pásma Veřovických vrchů. Největší z nich je právě Čertův kámen.

Na západním konci severního svahu vyvěrá pramen Stračka, známé poutní místo spojené s mariánským kultem. Pramen se nachází v jednom z několika bývalých lomů situovaných na západním okraji hřebene. Ze severní strany je Pohoř odvodňován bezejmenným potokem pramenícím asi 200 metrů severovýchodně od vrcholu v místě zvaném Nad Stračkou. Na jižní straně odvádí vodu Hačovský potok. Asi 150 metrů jižně od vrcholu se nachází studánka Na Pohoři a o něco východněji pramen Pohoř. Další pramen, Pod Pohřem, leží blíže k zástavbě pod jižním svahem na západním konci hřebene.

Celý hřeben je pokryt smíšeným lesem, v němž převažují borovice, ale najdeme zde i duby, smrky a další dřeviny. Skalní útvary, roztroušené převážně ve vrcholových partiích, vytvářejí romantická zákoutí a nabízejí zajímavé výhledy do západní části Rožnovské brázdy. Při dobré viditelnosti je možné zahlédnout i Radhošť, zejména z míst u dvou samot na východní straně kopce.

Pramen Stračka pod severozápadním úpatím hřebene je poutním místem již od doby vzniku trinitářského kláštera a poutního kostela v roce 1725. Trinitáři tehdy studánku upravili a pravděpodobně zde umístili obraz Panny Marie. Později byl doplněn i kříž. K významným úpravám došlo v roce 1895, kdy farář Odstrčil nechal upravit stráň nad pramenem a pod vlivem lurdského zázraku zde byla vytesána jeskyňka, do níž byla umístěna socha Panny Marie Lurdské. Socha byla vysvěcena 15. srpna 1895. Původní socha byla v roce 1942 nahrazena sochou Panny Marie Zašovské, kterou vytvořil olomoucký sochař Rudolf Doležel. Starší socha byla přemístěna do jeskyňky v kostele pod kůrem.

Dne 27. října 1933 obecní zastupitelstvo schválilo odprodej poutního místa místní farnosti. Poslední rozsáhlé úpravy proběhly v roce 2000 – byla restaurována socha Panny Marie, opravena mříž jeskyňky, vybudováno zábradlí a kolem areálu postavena zídka. Dnes je poutní místo dostupné i virtuálně prostřednictvím webové kamery. Od roku 2002 spravuje areál Spolek Mariánské poutní místo Zašová.

Poutní místo se nachází v bývalém pískovcovém lomu, kde se těžily istebňanské pískovce. Kámen se využíval při stavbě cest, mostů a k dalším kamenickým pracím. Z jednoho 7,5tunového bloku vytvořil malíř a sochař František Pavlica sousoší Valašská rodina, které lze spatřit cestou k poutnímu místu. Pavlica je také autorem sousoší Valašský pár v parku u kostela a busty J. A. Komenského u ZŠ Zašová. Lomem dnes prochází část trasy malého okruhu naučné stezky.

Na mědirytině z roku 1768, zobrazující již dostavěný trinitářský klášter s chrámem Panny Marie, je kromě hřbitovní kaple, školy a dalších budov vyobrazen také Pohoř. Na vrcholu lze rozeznat torzo patrně spáleného stromu, což odpovídá tehdejší realitě – v důsledku provozu zuberských hamrů byla většina okolních kopců tehdy holá. V pozadí se rýsuje hřeben o 50 metrů vyšší Jaštiny a severně od Pohoře je možné rozpoznat zalesněný vrchol Sovince. Na obzoru je stylizovaný Radhošť, pod nímž prochází procesí mířící k poutnímu kostelu. Jde patrně o nejstarší dochované zobrazení Pohoře.

Na přelomu let 1944 a 1945 se Wehrmacht připravoval na obranu Rožnovské brázdy před postupující Rudou armádou. V rámci opevňovacích prací byly na vrcholu Pohoře vytipovány pozice, odkud bylo možné palebně kontrolovat silnici mezi Zubřím a Zašovou. Nuceně nasazení mladí muži zde vykopali systém zákopů, které jsou dodnes patrné. Jeden z těchto zákopů, patrně palebná pozice, lze nalézt východně od vrcholu. Místní vyprávěli, že zde po nocích naříká duše nepokřtěného dítěte, takzvaného zahubenča. Ve skutečnosti mohlo jít o štěkání lišek, které je v těchto lesích běžné a může připomínat dětský pláč.

K Pohoři se lze dostat z východu od Zubří lesními a polními cestami z místní části Randůsky, nebo ze západu, kde hřeben přímo navazuje na horní konec obce Zašová. K poutnímu místu vede asfaltová cesta s několika parkovacími místy. Dále je možné pokračovat pouze pěšky – buď po cestě obcházející Pohoř ze severu, nebo přímo skrze prudký svah bývalých lomů. Další možností je trasa kolem fotbalového hřiště a vodojemu skrze Alej na Pohoři ke zmíněným studánkám a dále do Zubří.

Právě tato alej se stala předmětem sporu mezi vedením obce Zašová a místními aktivisty, kteří se snažili zabránit jejímu kácení kvůli stavbě protipovodňových a protierozních opatření po bleskových povodních v roce 2009. Po dlouhých peripetiích byla část aleje neznámým pachatelem poškozena a musela být nakonec pokácena, takže projekt byl realizován. Spor měl dohru u soudu – tehdejší starosta Jiljí Kubrický byl odsouzen k podmíněnému trestu za fyzické napadení aktivisty po zasedání zastupitelstva. Kuriózní rozsudek tehdy zaznamenala i celostátní média.

Zdroje

Předchozí příspěvek Následující příspěvek