Stříbrné doly

Rožnovské panství prošlo od svého vzniku v přibližně první polovině 13. století rukama mnoha majitelů, kteří se jej snažili více či méně úspěšně ekonomicky využívat. Hornatý a zprvu také zalesněný kraj na hranicích Moravy, patřících pod korunu českou a Slovenska patřící pod korunu uherskou mnoho možností pro ekonomický rozvoj neskýtalo. Nejvýznamnějšími příjmy tehdejších majitelů panství tak plynuly z horského pastevectví ovcí, které se rozvíjelo spolu s postupným odlesňováním krajiny, které bylo druhým významnějším zdrojem příjmů.

V roce 1526 koupil Rožnovské panství od pánů z Kunštátu Jaroslav mladší ze Šellenberka. Ten měl údajně přivést na jeho území prospektory z Hukvaldského panství, kteří měli hledat kovové rudy. Vytipovali prý několik míst, která byla určena k průzkumné těžbě z nichž by do dnešních dnů měla být dopátratelná jistá část. V Zubří pak bylo na trati Stříbrník a také na levém břehu Bečvy na úpatí kopce Hradisko v katastru obce Vidče nalezeno stříbrná a olověná ruda v podobě galenitu. Poloha trati Stříbrník je dodnes poměrně dobře známá a tvoří ji listnatý lesík v polích za zuberským kostelem svaté Kateřiny.

Místo, kde ležely doly na úpatí Hradiska však zůstávalo nejasné a až pečlivým průzkumem historických pramenů se podařilo toto místo přesněji lokalizovat.

Leží na pravém břehu řeky Bečvy v severovýchodním cípu katastru Vidče. Ze Zubří se k místu lze dostat přes most přes Bečvu, za kterým se zahne doleva a pokračuje se asi 150-200 metrů po lesní cestě za posledními domy které stojí na svahu kopce. V místě jsou terénní útvary, které lze interpretovat jako pozůstatky důlní činnosti, neboť jsou zde nad i pod cestou viditelné zářezy do svahu. Nad cestou je patrný i pozůstatek haldy. Samotný vstup do dolů však dnes již patrný není.

Těžba na tomto dole i ve Stříbrníku měla být zajištěna robotujícími poddanými ze Starého Zubří. Důl však měl být nebezpečný, práce velmi namáhavá, neboť se měl důl neustále zatápět spodní vodou, která musela být odčerpávána. Ekonomický přínos byl tedy prakticky nulový.

Legenda praví, že v roce 1534 díky tomu došlo k tomu, že se poddaní vzbouřili, přes noc důl zatopili a utekli i s rodinami do Uher. Spolu s tím také patrně došlo k zániku původního Starého Zubří. Někteří z nich měli údajně založit na samotných hranicích s Uhrami novou osadu, kterou dnes známe jako Zděchov.

Jaroslav ze Šellenberka po tomto nezdaru celé panství prokazatelně prodal Janovi z Pernštejna. Ten jej v roce 1549 prodal pánům ze Žerotína, kteří jej pak vlastnili až do začátku 19. století. Hraběnka Ludovika Karolína Barbora ze Žerotína (1692-1750) údajně nechala důl v roce 1740 znovu otevřít a vyčerpat z něj vodu. Při průzkumu se však našla ruda jen velmi špatné kvality s minimálním obsahem stříbra, takže od dalšího dolování bylo upuštěno.

Dalším místem, kde patrně měla být kutána stříbronosná ruda se mělo nacházet mezi kopci Kozákem a Pálkovnou v úbočí druhého jmenovaného vrcholku taktéž na levém břehu řeky. Patrně se mělo jednat o místo někde ve strži, nad kterou dnes prochází silnice z Rožnova do Vidče a prameny zmiňují, že malému potůčku protékajícímu touto strží se mělo říkat Šachetný.

V roce 2022 proběhl v rámci projektu Stopy lidského umu geologický průzkum několika vytipovaných lokalit doplněný o průzkum historických písemných pramenů, který vedli Miroslav Bubík z ČGS a Dalibor Matýsek z KGI HGF VŠB-TU Ostrava. Výsledky tohoto průzkumu v lokalitě Stříbrník sice zjistil cca dvojnásobnou koncentraci stříbra oproti přirozenému výskytu tohoto prvku v okolí, nicméně konstatuje, že takovéto množství by nebylo prakticky těžitelné. Rovněž k historickým pramenům se vyjadřuje poměrně skepticky, neboť se jim podařilo najít nejstarší zmínku o zmíněné legendě. Tu pořídil farář z Pavlovic u Přerova Jan Jiří Středovský v rukopisné zprávě o drahých kovech a rudách z roku 1709. Doslova se v něm píše toto:

Za Rožnovem. Ptej se kdež jest štolina, nakládal na ni pan Jaroslav, a když jsou se dokopali pramenův drahých, dozvěděl se pan, kázal tovaryšům se skrýti před panem tým, potom se zavalila, ta šachta 4 loty zhluby byla a pramen takový byl nalezen veliký jako dvě komory cínového samého dobrého stříbra a z tej šachty nějaký Kocman brával a v ní dělal.

Text je problematický neboť je špatně srozumitelný, z části chybný, což lze dokladovat například užitím jednotky lot (což je jednotka hmotnosti, která měla být patrně původně loktem (jednotka délky). Středovský tvrdí, že podkladem jeho zprávy byl rukopis, který měl sepsat Jan Záborský z Uherské Skalice na základě soupisu nějakého kněze Václava. Jan Záborský i kněz Václav jsou však na základě jiných studií historických pramenů postavy smyšlené, čímž Středovského zpráva ztráci na věrohodnosti.

Dalším zdrojem zmiňující existenci stříbrného dolu v Zubří za dob Jaroslava ze Šellenberka je spis o Přerovském kraji od jistého Schwoye z roku 1794, kde je zmíněno i opuštění Starého Zubří z důvodů poddolování a výše zmíněný pokus o otevření dolů v 18. století hraběnkou Ludovikou Karolinou ze Žerotína. Nejznámější verzi pověsti publikoval Wolny, který píše že:

Kroniky města Meziříčí uvádějí, že kolem roku 1532 majitel panství Jaroslav Šelmberk na Kosti pod rožnovským hradním vrchem (u Ribkova mlýna) doloval stříbro, ale s horníky a ostatními dělníky (většinou ze Zubří) zacházel krutě. Hormistr se prý proto s pomocí venkovanů z okolí pomstil zničením strojů a zatopením hlavní štoly zvané Za rohem. Prchl pak spolu s horníky, ale i obyvateli Zubří, které pak zůstalo pusté po 100 let.

Historické prameny však dokládají, že k vylidnění Zubří v 16. století nedošlo a existence dnešního Starého Zubří může mít i jiné vysvětlení. Tyto "informace" se patrně do pramenů dostaly jako důsledek toho, že obecní kroniky obsahovaly i lidové pověsti, které sloužily k zaplnění neznámých období v historii obce a nebyly tedy vždy spolehlivým zdrojem.

Wolný také zmiňuje údajný pokus o obnovení dolu v 18. století takto:

V roce 1740 byla hlavní štola znovu otevřena, ale shledána plná vody. Po 14 dnech zmáhání byla voda vyčerpána a v přímé linii bylo objeveno několik čtyřhranných šachet vyztužených dřevem mladých jedlí a směrem k Hradisku velký otvor, za nímž následovala komora zaklenutá kamennými kvádry a držená pohromadě železnými sponami; a navíc se prý ukázal salamandr (!). Hraběnka Ludovika Karolina ze Žerotína získala oprávnění k dolování, ale vydobyta jen špatná stříbrná ruda; pro silný přítok vody byl znovuotevřený důl opuštěn.

Podrobnosti v líčení vzbuzují nedůvěru neboť se neobjevují ve starších pramenech a také neodpovídají současným znalostem o středověkém hornictví.

mapa-stribrne-dolyDalší zdroj, který zmiňuje stříbrné doly na Zubersku je rukopisná hospodářská mapa z archívu Velkostatku Valašského Meziříčí - Rožnov z let 1810-1816, která na místě trati Stříbrník označuje místo s popisem "ehmahlig Silber grübe" (bývalý stříbrný důl). Tatáž mapa však označuje pseudokrasovou jeskyni Cyrilka na Pustevnách jako Goldgrübe (zlatý důl) zjevně v narážce na pověsti o zlatém pokladu ukrytém v Radhošti, čímž se rovněž stává nevěrohodnou.

Lze říci, že nejvíce tyto legendy zpopularizoval Čeněk Kramoliš mimo jiné ve svém (jinak vcelku cenném) díle Vlastivěda Moravská, ve kterých umístil stříbrné doly na úpatí Hradiska k potoku Šachetnému. Také tvrdí, že zde byla roku 1766 kopána olověná ruda. Informace podle všeho přebral od Wolného, ale prokazatelně i z beletrie, čili jejich pravost je více než pochybná.

Různí autoři situují stříbrné doly na různá místa ať již naproti RIbkovu mlýnu v Rožnově (dnešní Jižní město v Rožnově), nebo na Staré Zubří, Hradisko apod. Tato místa jsou od sebe často několik kilometrů vzdálená, čili tyto písemné zdroje příliš důvěry nevzbuzují. Na mapách Císařských povinných otisků stabilního katastru je lokalita Stříbrník označena jako "Na Starym Zubrzy", tedy i původ místního názvu Stříbrník je nejasný a nejspíše odvozený od legend.

Původ pověstí patrně vychází z reminiscencí na skutečná poddanská povstání na Valašsku v 18. století a snad i banskobystrické hornické povstání z roku 1526, které bylo pojato v ústní lidové tradici jako něco, co se odehrálo na Rožnovském panství. První geologické průzkumy lokality Zubří ve 20. letech 20. století, stříbro ani olovo nezmiňují stejně jako systematické ložiskové průzkumy po 2. světové válce.

Zdroje

Předchozí příspěvek Následující příspěvek