TESLA: Zlatá cesta

Jako v každé továrně, kde pracují stovky a tisíce lidí, i v rožnovské Tesle vznikaly humorné až absurdní situace. Mnoho z nich je zachyceno v knize Tesla náš celý život, kterou napsal a v roce 2005 vydal ing. Bedřich Rous, a některé z nich za sebou zanechaly fyzické stopy až do dnešních dní. Jednou z kuriózních pamětihodností rožnovské Tesly je tzv. Zlatá cesta.

Historie jejího vzniku je dnes až neuvěřitelná a svérázným způsobem ilustruje dobu a místo, kdy k tomu došlo. Označení "zlatá" není (jak jsme zvyklí) pouze nadsázkou, ale faktickým popisem stavu, neboť k její stavbě bylo skutečně použito (mimo jiné vzácné kovy) právě zlato.

Jak k něčemu tak absurdnímu mohlo dojít je popsáno ve výše zmíněné knize v kapitole První kroky na straně 15 (cituji):

Zato paní Tučková pracovala na plné obrátky. Jednou přišel do její dílny někdo z nováčků a vysvětlil jí, že druhá mřížka z elektronek, které se vyhazují, má nosník ze slitiny mědi a stříbra a molybdenové vinutí je pozlacené. Proto by měla vyjímat tuto součást, která je podstatně cennější než niklová katoda. Informaci uvítala a pokračovala tak až do svého důchodu.

Svými výrobky plnila jednu garáž za druhou. Firma Elite jich postavila celou řadu. Skladové prostory si dovedla vynutit, všichni z ní měli respekt. Materiál ale nikdo neodebíral, nebyla známa technologie regenerace, a proto bylo po létech tímto materiálem zavaleno aspoň deset garáží. Jednalo se již o tuny mědi a stříbra a centy zlata.

Když pan Vojkůvka z chemie vyřešil regeneraci jednotlivých složek, šli jsme se podívat do skladů paní Tučkové. Zůstali jsme stát jako opaření, všechny garáže byly prázdné. Uviděl nás pan Ekmajer a hrdě nám sděloval, že už problém "vyřéšíl".

Veškerý materiál dal navozit na cestu, navrch nahrnul buldozerem škváru, povrch udusal a cesta byla hotová. Skákal po ní a nutil nás abychom tak činili též. Cesta skutečně nebyla blátivá jako dříve, ale krásně suchá. Tím vznikl náš další unikát, zlatá cesta, která existuje dodnes.

Která z desítek cest, které se v areálu nacházejí to je nám sice pamětník neprozradil (a mě se to zatím nepodařilo zjistit :), jiný pamětník však odhaduje datum jejího vzniku na počátek 60. let dvacátého století.

Jiným zajímavým místem je pokračování ulice 1. máje, která v době fungování závodu byla zahrazen plotem, za kterým pokračovala tzv. Štrougalštráse. Vznik tohoto názvu je rovněž kuriozní. Když byla v roce 1984 dostavena linka na výrobu barevných obrazovek (budova M12 – tvoří pravou stranu ulice při pohledu na západ), měl ji přijet slavnostně otevřít tehdejší předseda vlády Lubomír Štrougal. Okolí budovy však vypadalo jako okolí každé právě dokončené socialistické stavby - děsivě. Proto vedení závodu rozhodlo, že tato ulice musí být upravena terénními úpravami, vysetím trávy a vysazením stromků. Pro zaměstnance závodu to bylo něco nevídaného (úpravami areálu se do té doby nikdo nezabýval) a tak vznikl název Štrougalštráse, který se ujal natolik, že je mnohými rožnovany používán dodnes.

Zdroje

Předchozí příspěvek Následující příspěvek