Velké Karlovice byly založeny v roce 1714 Karlem Jindřichem ze Žerotína na území, o které vedly spory Vsetínské, Rožnovské a Povážskobystrické panství. Již v 16. století docházelo k srážkám Moravanů a Slováků, kteří si na údolí činili nárok. Karlovice měly v té době 9 usedlostí postavených v podstatně "na černo" a která byla při založení legalizovány. Osidlování bylo pro poddané lákavé, neboť za pouhých 42 krejcarů získali obživu. Díky tomu bylo v roce 1750 v obci již 132 usedlostí.
Nově založená obec si musela své místo na slunci ovšem krvavě vybojovat, neboť spory se Slováky byly dlouhodobé a docházelo při nich i na ozbrojené střety s mrtvými. Největší bitva proběhla v roce 1733 na Machůzkách, kde podle lidové tradice zůstalo 59 mrtvých (podle úředních záznamů však pouze 19). V roce 1734 došlo ke kompromisu a hranice Uher se přesunula z hřebene Javorníků na úbočí směrem k Bečvě.
Spory se vsetínským panstvím skončily až v roce 1774 rozdělením Karlovic na Velké a Malé. Spor prý ukončila až Marie Terezie, která si nechala předložit katastrální mapu a nakreslila hranice mezi oběma panstvími. Vsetínskému panství připadla část Pluskovce, Tísňav, Stanovnice, Bzového a Soláně zatímco rožnovskému panství zůstal zbytek. Hranice se opět změnily v roce 1888 při zakládání gruntovních knih.
Během 2. světové války se hranice posunuly opět na hřeben Javorníků, aby se po válce vrátily zpět na úbočí. V roce 1966 byly Velké a Malé Karlovice sloučeny do jediné obce Velké Karlovice. Zároveň se oddělila Zadní Stanovnice s 26 domy od Malých Karlovic a připojily se k obci Karolinka.
Pravděpodobně jedna z nejstarších staveb na území Velkých Karlovic je karlovské fojtství, jehož kopie (bez přístavků) stojí ve Valašském muzeu v Rožnově. Najdete jej na dolním konci údolí Bzového a bylo vybudováno roku 1793 věhlasným tesařským mistrem Janem Žákem. Největší místností byla šenkovna, ve které byly kromě prodeje panského piva, vína a pálenky rozdělovány o nedělích úkoly poddaným. Prvním fojtem byl jistý Jura Hudeček. Po něm byl fojtem Michal Bill. Po tragické smrti jeho syna Jiřího přešlo fojtství na jeho bratra Jána.
Za jeho působení dostalo fojtství současnou podobu hospodářského dvorce. V roce 1825 přešlo vlastnictví fojtství na Františka Zrůnka. Posledním karlovským fojtem byl Karel Barvič, bohatý obchodník z kupeckého domu, jež je dnes karlovským Muzeem. Po zrušení fojtského úřadu v roce 1848 koupil stavení v roce 1774 rod Boráků v jejichž držení je fojtsví dodnes a ačkoliv tato rodina nikdy fojty nebyla, dodnes se jím říká "fojt". Fojtství sloužilo i k natáčení několika filmů (mimo jiné Stíny horkého léta)
Další významnou karlovskou stavbou je Barvičův dům (viz 2. stage), který byl vystaven pravděpodobně někdy kolem roku 1813. Barvič měl 7 potomků z prvního manželství (oženil se třikrát) a při posledním sňatku "vyženil" dalších 6 dětí. Syn Jindřich byl karlovským fojtem, Jakub převzal úspěšný karlovský obchod (v domě dnešního karlovského muzea) a dcera Marie byla milenkou majitele skláren (a starosty) Solomona Reicha. Nejznámějším synem se však stal Josef, který se stal v Brně knihkupcem a nakladatelem. Dodnes v Brně funuje jeho knihkupectví Barvič a Novotný. Dům dnes slouží jako muzeum s expozicí o historii obce, zemědělské salašnické výrobě a se souborem řezbářských prací. Samostatnou expozicí tvoří historie zaniklých skláren.
Kromě mnoha dalších, do dnešních dnů dochovaných usedlostí je zajímavé, že Karlovice měly v průběhu času až osm škol. Jen u kostela Panny Marie Sněžné existovaly v průběhu času minimálně dvě z nich: tzv. Dolní škola (která je jako jediná v provozu do dnes) a tzv. Národní škola. Kromě ní byla v centru obce postavena tzv. Měšťanská škola, ze které je dnes obecní úřad a mimo ni ještě fungovala Národní škola v Miloňově, Obecná škola v Tísňavách, Škola na Soláni, Škola v Léskovém a Škola v Podťatém.
Také hospod měly Velké Karlovice více než bylo na malou obec v pohraničí zvykem. Kromě první hospody na karlovském fojtství, to byly stavení na Solání (tzv. Čarták, kde je hospoda dodnes) a u Pasečanů, které byly jistě tzv. formanskými hospodami. Po změně formanské trasy do Uher k nim přibyly (a částečně je nahradily) hospody U Valchářů a U Šilerů. Mezi nejstarší hospody (mimo fojtství) lze zařadit také hospodu U Muzea a zaniklý hostinec Jurečka.
Karlovjané byli zpočátku chudí pasekáři a tak neměli moc peněz na utrácení v hospodách. To se změnilo až s rozvojem skláren (Františčina huť, Mariáská huť), kdy se rozrostl počet hospod z 5 na 21! K takto vzniklým hospodám patřila i hospoda U Weissa. Tyto hospody často vlastnili Židé, kteří si je často pronajímali i s koncesí. Některým nájemcům se příliš nedařilo, jiným se dařilo natolik, že si mohli dovolit pronajatou hospodu koupit. To se podařilo například Edmundu Prexlovi, který takto koupil dnešní hospodu U Muzea a k ní pak příkoupil pilu v Bzovém a vedle ní postavil vilu.
Mezi hospodské koncese patřilo i "podávání čaje" jako v případě Karla Špinara z Léskového, který výrazně přeběhl svou dobu. K hospodám patřil i obchod. Kromě obvyklého zboží prodávali hostinští i jiný roztodivný tovar, ať již to bylo dřevo jako v případě Pavla Chovanečka (hotel Polanský), nebo školních potřeb v případě Cyrila Vojvodíka (dnes zastávka U Vojvodíků v Malých Karlovicích). V hospodách se často organizoval i kulturní a spolkový život obce. Někde se scházeli hasiči, jinde třeba Sokolové, jako v případě hospody Potocký.
Zlatá éra karlovských hospod skončila postupně s ukončením činností sklářských hutí a další těžkou ranou byl konec 2. světové války a nástup znárodňování (jedna z mála, která tuto dobu přžila byla hospoda U Kučerů). Po té začalo přibývat spíše turistických ubytoven a rekreačních středisek, což je jev, který přetrval až do dnešních dnů. Samostatné místo pak zaujímá solánecká hospoda Na Čartáku, která za éry "čartáckého Jury Vašuta" zažila svou největší slávu, kdy zde častými návštěvníky byly slavné osobnosti jako byl Jan Kobzáň, Karel Hofman, Alois Schneiderka a manželé Podešvovi.
Dnes jsou Velké Karlovice vyhledávanou turistickou lokalitou na Česko-Slovenském pomezí a to jak v letní, tak zimní sezóně. Po celém území obcí lze nalézt velké množství hotelů, penzionů, apartmánů, hospod a restaurací. V zimní sezóně je zde v provozu mnoho sjezdovek s umělým zasněžováním a vleky, z nichž řada je připravena na noční provoz. Sklárny jsou sice již minulostí, v obci však zůstalo několik pil, které zpracovávají dřevo z okolních lesů. Obec (nebo alespoň některé její části) si zahrála i v několika filmech a můžete ji například spatřit v komediálním seriálu Doktor Martin s populárním Miroslavem Donutilem v hlavní roli, kde ovšem vystupuje pod názvem Protějov.
Zdroje
Související
Velká část obsahu tohoto webu vznikla jako popisy keší pro hru geocaching, které vznikly v rámci závodu BRAZDA.
