Valašská Bystřice je poměrně stará obec a i když první písemná zmínka o ní pochází až z poloviny 17. století je zřejmé, že v okolí bylo osídlení již mnohem dříve (např. na vrcholu Klenově nad Bystřičkou stával ještě dříve templářský hrad). Tehdy byla ale označována jako Randýskova Bystřice (podle prvního fojta Randýska). Názvů však měla více – Nová Bystřice, Hrubá Bystřice a Velká Bystřice.

Jako většina tehdejších valašských dědin měla i Valašská Bystřice mlýn (ve skutečnosti byly v Bystřici mlýny dva), kterýžto byl jedním z hospodářských center každé obce. Ten stával přibližně v místech 1. stage (a výchozích souřadnic) a po dlouhé generace jej až do 18. století vlastnila rodina Petruželů.

Poslední z těchto Petruželů měl dva syny. Bohužel mladší syn utonul během (dnes bychom řekli) bleskové povodně, a straší ze synů hrál roli v povstání tzv. horních dědin proti zvůli majitele panství Jindřicha ze Žerotína. Toho se pokusil zastřelit ze zálohy, což se mu však nepodařilo, zatímco jeho kočímu se podařilo jej při obraně zabít. Zlomený mlynář prodal svůj mlýn tehdejšímu fojtovi Křenkovi a ten jej nechal po povodni, která mlýn poničila rozebrat.

Alespoň tak popisuje konec mlýna Čeněk Kramoliš ve svém historickém románu Valašská vojna, nakolik je to ovšem pravda je i přes autorovu poměrně dobrou práci s historickými prameny diskutabilní. Nicméně místu se i nadále říkalo U Petruželů a dodnes toto jméno nese autobusová zastávka. Spolu s mlýnem zanikl i vodní náhon jak pro mlýn tak i pro pilu, ačkoliv pozůstatky po něm jsou dodnes v terénu patrné.

Zdroje

• Wikipedie: Valašská Bystřice
• Valašská Vojna, Čeněk Kramoliš, 1962