Rožnovský pivovar

Postavit v Rožnově pivovar poprvé napadlo Bernarda z Žerotína někdy v roce 1576. Avšak meziříčtí občané nebyli tomuto nápadu právě nakloněni, neboť pivo vařené v meziříčském panském pivovaru vozilo se i do Rožnova. Proto jej přesvědčili, aby od svého nápadu upustil za cenu 200 zlatých ročně jemu vyplácených. Vznikla tak smlouva, ve které se mimo jiné pravilo, že ani Bernard, ani nikdo z rodu Žerotínů tak neučiní. Jeho potomci tuto smlouvu dodržovali až do roku 1706, kdy se majitelem panství stal Karel Jindřich ze Žerotína, který ovšem byl z jiné větve rodiny a patrně se necítil být touto smlouvou vázán. Jak se dočteme v knize Kroniky města Rožnova: Obrázek města a života v něm dle starých listin:

Karel Jindřich (1706 – 1716), syn Sigrida Erdmanna z Žerotína, pána na Falkenberce ve Slezsku, byl plukovníkem u kyrysníků. Nebyl předkům našim nakloněn jako předchůdcové jeho a hleděl si jen svého prospěchu. Bernard ze Žerotína slíbil r. 1576, že ani on ani budoucí erbové na panství Meziříčském a Rožnovském pivovaru stavěti nedají, ale Karel r. 1712 kázal vystavěti v Rožnově pivovar nečekaje, jak soud mezi ním a Meziříčany o záležitost tu povstalou, rozhodne. Poněvadž Meziříčané práva toho mezi ostatními výsadami r. 1672 a 1704 znovu stvrzenými neměli, skončila pře ve prospěch Karla Jindřicha.

Z rukou Žerotínů se přes rod Kinských, dostal roku 1898 baronu Arminu Popprovi z Podhradů a přes něj k rodu Rothschildů. Ti jej pak prodali r 1912 Albertu Málkovi, skrze něhož se dostal do rukou rodiny Fassmanů, kteří jej vlastnili, provozovali a modernizovali až do znárodnění v roce 1949. Po roce 1989 byl pivovar (v mezičase přebudovaný na sodovkárnu a následně sklad nápojů) předmětem restitučního řízení, v němž se dostal zpět do rukou potomků rodiny Fassmanů.

Pivovar byl postupně rozšiřován a modernizován tak, jak se měnila technologie výroby piva. Z původní výroby svrchně kvašeného piva, se přecházelo na prostorově náročnější technologii spodního kvašení. Za tímto účelem byl rozšířen prostor spilek a pod kopcem Kozákem, na jehož úpatí pivovar stojí, byly vybudovány tři velké ležácké sklepy a nad nimi sýpky. Po válce byl pivovar zásadně zrekonstruován, byla zakoupena moderní měděná varna, která byla po znárodnění přerovským pivovarem v lednu 1949 vyřezána, aby následně skončila ve šrotu. Stejný osud potkal i velkou část zbytku technologie pivovaru. Pouze některé z technologií včetně stovek ležáckých sudů byly převezeny do Přerova.

Zdroje

• Z Kroniky Města Rožnova pod Radh: Obrázek města a života v něm dle starých listin, Čeněk Kramoliš, 1920