Hrad Rožnov

Hrad Rožnov byl podle dochovaných dokumentů založen olomouckým biskupem Brunem ze Schaumburku někdy v průběhu 13. století (nejčastěji se uvádí rok 1267). Biskup Bruno byl rádcem krále Václava I a Přemysla Otakara II, který se svou kolonizační a zakladatelskou činností zapsal do dějin Moravy. Hrad byl založen především jako opěrný bod pro ochranu hranic s Uhry. První písemná zmínka o hradě Rožnově pochází z jeho závěti sepsané v roce 1310.

Po Brunově smrti se stali v roce 1348 novými majiteli panství páni z Kravař, kteří jej vlastnili až do roku 1534. Ne všichni majitelé sídlili přímo na hradě, ale někteří jako třeba Vok ze Sovince patrně ano, jak víme z listiny z roku 1442, kde je místo vydání udán právě hrad Rožnov.

V průběhu 15. a 16. století hrad spolu s Rožnovským panstvím měnilo poměrně často mějitele a tak se hrad stal majetkem postupně 11 různých moravských a českých rodů.

Poslední pán, který zde sídlil, Jaroslav ze Šelmberka, jej roku 1534 prodal Janovi z Pernštejna, který ale sídlil na Helfštýně, a hrad začal chátrat. Toho využila loupeživá rota uherského šlechtice Jana Podmanického z Podmanína čítající až 250 mužů, kteří hrad obsadili a začali z něj loupit v okolních obcích.

V roce 1539 císař Ferdinand I. vydal rozkaz k poboření hradu a zemský hejtman Jan Kuna z Kunštátu tedy vyslal pány Pavla ze Žerotína a Václava z Ludanic, aby zničili toto loupežnické doupě. Loupežníci stačili před císařským vojskem včas utéci i s lupem a hrad byl nákladem 130 zl. pobořen tak, aby již dále nemohl být užíván.

Opuštěný a pobořený hrad pak chátral, nicméně byl provizorně opraven a až do roku 1659 byl místem konání pravidelných ročních posudků za účasti majitele panství. Na konci 17. století byl však definitivně opuštěn a druhé polovině 19. století dokonce obec povolila obyvatelům rozebírat jej na stavební materiál. Dodnes tak existují ve městě domy, které obsahují kameny a části z hradu Rožnova. Z těch známějších je to nedaleký hospodářský dvůr Hradisko, ale také budova Rožnovského pivovaru.

Ačkoliv z hradu samotného zůstaly jen neúplné zbytky zdí a oblouk původní brány, je jeho hospodářská část podhradí dodnes živým a funkčním zemědělským a rekreačním areálem. Nejstarší budova dvora Hradisko je částečně postavena z materiálu z hradu a pomineme-li hrad samotný, jde patrně o nejstarší zděný objekt na území města.

Kromě vlastního hospodářského dvora, který zajišťoval obživu posádky hradu se objevovaly i snahy majitelů panství o různé další formy hospodářského využití panství. Již zmíněný Jaroslav ze Šelmberka zjistil, že v kopci pod hradem se nachází stříbrná ruda, nechal tedy vybudovat doly, ve kterých museli robotovat poddaní především ze Starého Zubří. Ty po několika letech budování dolu těžké podmínky v dole přivedly ke vzpouře, zatopení dolu a útěku do Uher i s rodinami. To se mělo stát v roce 1532, podle listin majitel panství několik let po té prodal.

Hraběnka Ludvika Karolina ze Žerotína nechala v roce 1740 z dolů vodu vyčerpat a po 14 denní snaze otevřít několik původních šachet. Bohužel se ukázalo, že stříbrná ruda je ve velmi špatné kvalitě a tak byly doly opět uzavřeny a ponechány svému osudu.

Nejen stříbrnou, ale i železnou rudu v podobě pelosideritu lze v okolí najít, proto se roku 1712 rozhodl Karel Jindřich ze Žerotína, že v Zubří vybuduje důl na železnou rudu a hamry. Ani železná ruda však nebyla příliš kvalitní a tak se spotřebovalo na výrobu stejného množství surového železa o asi 4 % více rudy, což spolu s poměrně vysokou spotřebou dřeva a dalšími faktory vytvořilo jen 10 % zisku. Jiné podobné podniky měly v té době zisk kolem 23 %, ale našly se i takové, které měly zisk přes 50 %.

Robota v Hamrech byla těžká a když v roce 1740 povodeň zle poničila obec Zubří a hamerští úředníci nechtěli pustit poddané z roboty zachraňovat stavení a rodiny, vedlo to spolu s dalšími okolnostmi ke vzniku rebelie, kterou ukončilo v roce 1746 až vojsko. V roce 1751 zhodnotila fungování zuberského hamru vyšetřovací komise tak, že jeho výtěžnost je malá, spotřeba dřeva velká, neboť "tam kde kdysi byly lesy, jsou dnes holá místa" a doporučila důl a hamry uzavřít. Zůstaly po nich v krajině dvě památky: Hamerské rybníky v Zubří a Zuberský náhon vybudovaný pro účely zásobování hamru vodou.

Karel Jindřich ze Žerotína však kromě zuberských hamrů založil v roce 1710 již zmíněný Rožnovský pivovar, ačkoliv tím vznikly táhlé spory mezi jím a meziříčskými měšťany, které definivně urovnal až jeho dědic. V nejzasší části Rožnovského panství pak založil roku 1714 obec po něm pojmenovanou Velké Karlovice (zpočátku přifařenou k obci Solanec) a v témže roce v Zašové zahájil stavbu poutního kostela Navštívení Pany Marie.

Poddaní z Rožnovského panství museli jako součást roboty také na hradě sloužit strážní službu (tzv. hlásky). Po poboření hradu se z této povinnosti stala spíše formalita a zavedlo se vyplácení se z této služby 2 groši za každý grunt, který měl robotu nařízenu. Tato povinnost byla zrušena po opakovaných stížnostech poddaných až v polovině 18. století.

Při záchraném archeologickém průzkumu byla nalezena celá řada zajímavých předmětů a po opakovaných průzkumech se podařilo sestavit i několik kachlů z kamen s motivy korunování Panny Marie s Jezulátkem, hvězda a pasoucí se jelen, král se žezlem a jablkem, draci s cimbuřím, keř s květem i plody a květy, pětilistá růže, Adam a Eva, hudebníci a mnoho dalších. Z dalších předmětů se pak nacházejí nejrůznější kousky kovových předmětů, střepy nádob, ale našla se také hrací kostka vyřezaná z kosti, či dokonce část erbu pánů ze Sovince.

Dnes je kopec Hradisko, kdysi též nazývaný Zámčisko, volně přístupný, vrchol je i přes jeho ochranu hojně navštěvovaný i lidmi užívaný o čemž svědčí mnohé vzkazy vyryté v kůře zdejších stoletých stromů.

Stavební vývoj

Po svém založení prošel hrad Rožnov postupně šesti různými rozšířeními a přestavbami, než byl v druhé polovině 17. století pobořen.

1. etapa - 2. polovina 13. století

Černě jsou značena opevnění, a stavby hradního jádra - palác, hradní hradba a věžky na západní straně. Pravděpodobná linie původní levotočivé gotické hradní cesty je značena čerchovaně, rozsah konečného růstu hradu je tečkován. Severně od hradu je vyznačeno vodonosné území.

2. etapa - 1. polovina 14. století

Západní a jižní část hradu je obtáčena parkánovou hradbou, příkrov je předělen, nová brána je zaústěna se směrovým posunem a před ní vzniká nájezdní plošina. Možná, že již na konci období je cesta dále prodloužena na východ k nové severní bráně s pohodlnějším nájezdem.

3. etapa - 2. polovina 14. století

Východní a severní část hradu je uzavřena novou parkánovou hradbou, počínající mohutnou pilířovou konstrukcí. Takto dobudovaný horní hrad je obtočen okružním příkopem a valem chránícím studnu. Přístupová cesta je zaměněna na pravotočivou a definitivně svedena k severní bráně. Na západní straně vzniká vestavbou mezi hradby nový palác.

4. etapa - polovina 15. století

Severní část příkopu je zarovnána a obehnána i se studnou hradbou s bránou ve věži na východní straně.

5. etapa - konec 15. století

Rozšíření dolního hradu na sever je provedeno posunutím nové hradby značně do svahů.

6. etapa - 1. polovina 16. století

Opevněný areál je rozšiřován novým renesančním valem, k západnímu paláci je přistavěn dvorní trakt.

7. etapa - 2. polovina 17.století

Renesanční valový okruh je zpevňován výstavbou nárožních valových bastionů a spojovacích valů.

Současný stav

Černě jsou vyznačeny nadzemní zbytky zdiva, obrysy vyznačují linie opevnění nebo cest, šrafovaně jsou znázorněny svahy.

Zdroje

• Hrad Rožnov Minulost i současnost, Sobotka, Richard, Rožnov pod Radhoštěm: Městský úřad, 1997